Reference Přidat referenci

Aktuální reference

“Ve chvíli, kdy autor napíše příběh, mizí rozdíl mezi fikcí či fantasií a realitou. Není to jen inspirace zajímavým tématem! Příběh ožívá a i ty nejméně uvěřitelné situace se stávají skutečností. Proto je literatura výjimečná, dopřává totiž našemu prožívání, aby se mohlo ponořit do těch nejnepravděpodobnějších situací a vnímat je jako fakt. „Oběti honu“ mají všechny tyto atributy a navíc přidávají strhující napětí. Autor tady dokázal předvést některé skryté tváře naší společnosti a nemilosrdně odhalit tvrdost, surovost, přetvářku, ale taky prospěchářství a bezcitnost. Příběh mladého muže, novináře Josefa, je ve své podstatě děsivý sen, který se odehrává v naší době, máme pocit, že najednou se z toho příběhu probudíme, vymaníme, ale on pokračuje dál a v nás proto narůstá strach a úzkost, jak ta pavučina kolem něho bude dál pokračovat. Čtenář je jako malý chlapec, který je zvědavý na konec, ale bojí se, tak si zakrývá zčásti oči, ale přitom hltá další a další stránky. Ano, „Oběti honu“ je strhující příběh, ze kterého mrazí. A stojí za to, aby si ho čtenář našel a přečetl. Rozhodně bude mít každý pak příležitost, aby o tom všem dlouho přemýšlel! A bude přitom i obdivovat odvahu, s níž autor dokázal tak silný příběh napsat. “
Jan Cimický napsal o knize „Oběti Honu“
2016-10-03 11:14:43 - info@iolympia.cz -

Ostatní reference

“Zapomenout znamená zradit. Československý zahraniční i domácí odboj za druhé světové války knižně

Když Libor Nedorost, již zkušený autor trilogie Češi v 1. světové válce, narazil na zažloutlé dokumenty o osudech jedné moravské rodiny, ihned pochopil, že má v ruce jedinečný materiál. Postava Jana Půlpytla a jeho rodiny rámuje rozsáhlou publikaci, v níž autor na základě četné dobové dokumentace vytváří plastický obraz československého zahraničního a domácího odboje, i krutou represi nacistického aparátu.

Materiály mapují vzestup a zánik brněnského závodu továrníka Václava Jiránka. Libor Nedorost věnuje zvláštní pozornost Janu Půlpytlovi-Podhajskému, který jako záložní důstojník prošel krkolomnou pouť přes Polsko, Sovětský svaz, Střední východ do libyjského Tobruku. Jako velitel 4. roty Československého pěšího praporu 11 – Východního ho pomáhal bránit a který jako velitel 5. praporu 3. čs. Samostatné brigády v SSSR beze stop zmizel na Dukle... Nedorost se zaměřuje i na Jiránkova zetě Jana Zahradníka, který s ohledem na svou účast v odboji v souvislosti s tzv. kyjovskou heydrichiádou, prošel peklem německých koncentračních táborů.

Autor přináší nejen jedinečné svědectví o odvaze Čechů, Moravanů i Slováků za 2. světové války v boji proti hitlerovské mašinérii, ale současně připomíná současníkům, že na to vše ´zapomenout znamená zradit!´

Libor Nedorost publikoval i řadu časopiseckých článků, jejichž tématem jsou jak účast vojáků z Čech a Moravy v rakousko-uherských jednotkách během 1. světové války, historie sokolských Pluků Stráže svobody, tak i regionální a literárně historická témata. Za všechny jmenujme soudní proces s básníkem Petrem Bezručem – Velezrádce Petr Bezruč.

Celá kniha je rozdělena do patnácti oddílů.

Například dějství Pod Goetheho dubem vypráví o příjezdu Jiránkova zetě Jana Zahradníka do koncentračního tábora Auschwitz I. Ten nebyl primárně táborem vyhlazovacím, nýbrž koncentračním v jeho pravém slova smyslu.

„Přestože v něm vězňové těžce pracovali, trpěli nedostatkem potravy a sadistickým násilím svých německých trýznitelů, ve srovnání s dřevěnými nevytopenými baráky v Březince, které byly vyhrazeny židovským vězňům, však byly jejich životní podmínky „relativně lepší“. I přesto však měli obyvatelé tábora Auschwitz I. každý den k smrti, která měla v německých koncentrácích tisíce podob, blízko.“

V rodinném archivu se uchovaly také korespondenční lístky Jana Zahradníka odeslané rodině z Buchenwaldu, kam byl 19. srpna 1943 transportován.

Jan Zahradník se ke své rodině vrátil dne 15. června roku 1945 v pruhovaných vězeňských šatech a s vytetovaným vězeňským číslem na ruce.

„Po válce se dlouhou dobu vypořádával s následky prožitých útrap, které zanechaly trvalé následky v podobě částečné invalidity. Jako vzpomínku na léta věznění si doma uchovával deku, která jej provázela německými lágry. Podle svědectví jeho blízkých ji až do své smrti používal k žehlení svého oblečení. Až do své smrti 7. 4. 1996 se aktivně angažoval v Českém svazu protifašistických bojovníků.“

Za poskytnutí recenzního výtisku této mohutné a krásné publikace děkujeme nakladatelství Olympia. “
Krajské Listy
2021-12-07 08:47:07 - thejna@iolympia.cz -

“Ivan Černý: Buďte stálí a co nejstálejší…

Touto poslední větou z příspěvku Karla Čapka do Lidových novin, 4. 12. 1938, otevírá v předmluvě Od člověka k člověku své ojedinělé, až encyklopedické dílo Libor Nedorost v unikátní knize o více než šesti stech stranách, příznačně nazvané Zapomenout znamená zradit, která právě vyšla v nakladatelství Olympia. V podtitulku nese upoutávku: Československý zahraniční i domácí odboj za druhé světové války.

Nefalšovaná učebnice okolností vzniku a průběhu II. světové války

Knihu autor připsal s láskou své ženě, jejíž poznámka při návštěvě koncentračního tábora Mauthausen „děda Zahradník byl taky v koncentráku,“ v něm vzbudila touhu zjistit, proč se tak stalo. Poté následovaly roky bádání v archivech a všech možných dostupných materiálech, setkávání s pamětníky a konzultace s historiky, specializovanými na dané téma, až mravenčí práce a mimořádné tvůrčí vypětí bylo korunováno představovanou knihou Libora Nedorosta. Nezanedbatelný je i fakt, že se tak děje v čase dlouhodobých snah tzv. vyvinit se ze zodpovědnosti hrůz druhé světové války, holokaustu a plánů na světovládu Třetí říše s vyhlazením Slovanů a dalších „nekvalitních“ národů z mapy světa. Za tichého souhlasu EU a podporou NSR se začíná předělávat historie německého fašismu a veškerého zla, co zapříčinil. Pokud nám v brzké době hrozí předělávání a přepisování učebnic dějepisu pod taktovkou Ústavu pro studium totalitních režimů, především vzlykajícím nad utrpěním “vyhnaných“ Němců po válce, je pak Nedorostova publikace nenahraditelným zdrojem událostí vzpomínaného období.

Jen malá poznámečka pro popírače holocastu a vyviňování se ze zodpovědnosti za všechny jmenované zločiny proti lidskosti: Hitlerovci se snažili na přelomu let 1944 - 1945 v končících likvidačních koncentračních táborech, před příchodem Rudé armády a spojenců, zlikvidovat stopy po plynových komorách, krematoriích a hromadných hrobech jejich srovnáním se zemí a sázením hájů. Činili s tak se známou německou důkladností, ale marně! A to již ani nehovoříme o plánech německé generality a hodnostářů NSDP, jak se vyrovnat s poválečnou situaci a postupné obnově Německa, která právě přišlo s myšlenkou, aby se EU změnila v nový stát (pod vedením NSR).

Patnáct kapitol zvaných dějství, spousta dobových snímků a ilustračního materiálu

Rozsáhlou publikaci rámují osudy pplk. i.m. Jana Půlpytla – Podhajského a jeho rodiny. Na základě četné dobové dokumentace vytváří Libor Nedorost, jak již jsme shora poznamenali, zdařile a objektivně plastický obraz československého zahraničního a domácího odboje. Včetně krutých represí ze strany nacistického aparátu, jemuž napomáhala činnost řady konfidentů. Autor svým čtenářům přináší nejen jedinečné svědectví o odvaze Čechů, Moravanů i Slováků za 2. světové války v boji proti hitlerovské mašinerii, ale současně připomíná současníkům, že na to vše Zapomenout znamená zradit!

Úvodem do problematiky je letitý vztah s „našimi Němci“

Již z kraje knihy se logicky Libor Nedorost zabývá vztahem Němci a Češi v Rakousko-Uherské monarchii, neboť tudy vede cesta k rozklíčování dalších událostí, zvláště pak vývoji po vzniku ČSR. Není sporu, že se odjakživa jednalo o německý postoj, nejenom k našemu národu v Monarchii, který je možné nazývat přezíravou kulturní a nacionální nadřazeností. Situace graduje po roce 1918, kdy se německý živel v českém a moravském pohraničí jen těžko smiřoval s rozpadem monarchie, stejně jako se ztrátou vůdčích pozic. Kdo dnes už ví, včetně učitelů dějepisu na základních školách, či si vzpomene na program „českých“ Němců a jejich bojů v rámci německého odboje proti nově utvořenému československému státu, za provincii Deutschböhmen a připojení k tzv. Německému Rakousku. Němci tenkrát bojovali se zbraněmi v ruce proti spolužití s Čechy, Moravany a Slezany v mladé republice prakticky po celém území tzv. Sudet – od Šumavy až na Moravu. Není možné v rámci této recenze vypisovat všechna fakta, a situace, popisované a rozebírané v publikaci, to již necháme na zvídavém čtenáři. Faktem je, že v této kapitole nám autor Nedorost plně vysvětluje zárodky budoucích problémů koncem třicátých let, včetně nacistické okupace a okleštění republiky.

A pomalu se přesouváme k roku 1939

Československá zahraniční politika věřila od roku 1936 v bezpečnou francouzsko- britskou-sovětskou spolupráci, která by se uplatnila vojensky, jakmile by Německo začalo ohrožovat československé území. Po Mnichovské zradě Francie a Británie bylo prakticky vráceno naše území k Německu. Zbytečné byly práce na obranu státu, zbrojení, budování strategických cest i pohraničních opevnění. Libor Nedorost kupí jeden fakt za druhým, argumenty známé i méně známé komentuje čtivým a srozumitelným jazykem a připravuje si tak půdu pro následující kapitoly, kterým říká s autorskou licencí - dějství. Situace a sled mezinárodních událostí graduje.

Válka začala a jak dopadla

Tak o tom všem hovoří kapitoly Polský legion, Východní skupina i Děla na Středním východě. A dostáváme se ke kapitolám, která budou většinu čtenářů zřejmě zajímat nevíce: Protektorát, Stanné právo, Smrt si říká Mišutka až po dějství XV.: Každému, co jeho jest ( hebrejsky Jedem des Seine).

S příslovečnou pečlivostí a bohatým sběrem podkladů a materiálů se Libor Nedorost věnoval i v posledním dějství své vynikající knihy. Dočteme se zde, mj. že protektorát trval 6 let, 1 měsíc a 19 dní. Během této doby v důsledku německé okupace zahynulo našich 343 tisíc osob. Během protektorátu příslušníci německého nadnároda zklividovali českou občanskou společnost, rozpustili české spolky a politické organizace a uzavřeli české vysoké. Zcela ovládli české hospodářství, které využívali pro válečný průmysl stejně jako Čechy starší 14 let, Do posledních dnů na okupovaném území dokázali mučit a hromadně vraždit.

Před koncem druhé světové války to v Protektorátu Čechy a Morava vypadalo, jako kdyby tu Němci měli vládnout navždy. Na Valašsku, ale i v jiných místech, stupňovala komanda SS teror až k zvrácené brutalitě a sadismu. Obětí fašistů se stali lidé kupříkladu z Ploštiny, Prlova, Javoříčka nebo Vařakových Pasek. V květnových dnech roku 1945 stačilo ke smrti málo, tak jako tomu bylo v Přerově, Velkém Meziříčí, Třešti, Živohošti, Kolně, Krahulčí u Telče nebo v Leskovicích u Pelhřimova, kde příslušníci zbraní SS přitloukli jednoho z hospodářů na vrata jeho stodoly, aby se musel dívat na mučení a znásilnění svých dvou nezletilých dcer a manželky, které byly poté svázány drátem a hozený do hořícího domu. V Ledcích u Mladé Boleslavi Němci pobili za jediný den 34 místních občanů. V Úsobské ulici v pražské Krči „hrdinové“ z vojsk SS postříleli v domě číslo 255 celkem 35 osob, včetně dětí…hrůzný výčet tragédií ale pokračuje…

Česká historická zkušenost s Němci té doby je jednoznačná a neomluvitelná!

Benešovy dekrety a rozhodnutí o odsunu (dnes tak často popisovaný jako vyhnání), přijatý vítěznými mocnostmi nad hitlerovským fašismem ve své knize Zapomenout znamená zradit rozebírá autor publikace rovněž velmi pečlivě, stejně tak jako předchozí kapitoly. Mimo jiné je zajímavá zmínka o projevu ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny v pražské Lucerně ze 17. května 1945:

„Bestialita vandalství, jehož se Němci na poslední chvíli dopustili v Praze, tato obvyklá zvěrstva národa kulturtägrů sama naznačují, co je a co musí být prvým úkolem při zakládání nového života. Vyčistit republiku celou a úplně od Němců.

To je příkaz chvíle pro každého z nás, to je dějinný úkol naší generace. My prostě nemůžeme po tom všem žít s Němci. My jsme zvítězili, musí oni pryč. Nepochybuji, že co jsem řekl, je ve shodě ohromné většiny našeho národa…“

Svého času byla na nádvoří hotelu Bílá Růže v Českém Krumlově deska s Benešovým státnicky prozíravým citátem:

„…přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit a před světem se očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto nové lži budou přednášet. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku…“

V této souvislosti Libor Nedorost též cituje německou kancléřku Angelu Merkelovou z 20. 6. 2018 v Berlíně, při vzpomínce na německé oběti vysídlení:

„Vyhnání a útěk Němců byl především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nic nemění na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“

Tumáš čerte kropáč, chtělo by se zavtipkovat, kdyby situace nebyla tak vážná, a Němcům se neomlouval za odsun, přijatý v roce 1945 na konferenci tzv. Velké trojky v Postupimi, nejenom Havel,ale ani řada dalších politiků současnosti, s Bělohrádkem v čele.

Závěrem

Jedinečná publikace Libora Nedorosta je uzavřena výčtem pramenů použité literatury na šesti stranách, včetně informací o archivních pramenech i informacích z dobového tisku.

JUDr. Libor Nedorost, Ph.D.,MBA. je absolvent právnické fakulty MU v Brně v roce 1994 v oboru správní věda, správní a finanční právo.

V roce 2007 vydal v nakl. LIBRI trilogii Češi v 1. světové válce (první díl Mým národům, druhý díl Na frontách Velké války, třetí díl Do hořkého konce). Publikoval mj. i řadu časopiseckých článků, jejichž tématem jsou jak účast vojáků z Čech a Moravy v rakousko-uherských jednotkách během 1. světové války, historie sokolských Pluků Stráže Svobody, tak i regionální a literární historické téma, jako např. Soudní proces s básníkem Petrem Bezručem – Velezrádce Petr Bezruč.“
Ivan Černý
2021-12-06 08:35:04 - thejna@iolympia.cz - odborovysvaznovinaru.cz

“Ve své nové knize nám Hejna nabízí čtyřicet historických povídek, založených na skutečných událostech. A jsou to události více či méně běžnému člověku neznámé. O to více pak napínavé a vzrušující! Posuďte sami: Příběh o líbánkách Ivana Hrozného, o bílé paní, která zabila Fridricha I. Pruského, o svatební noci Kateřiny Veliké nebo třeba o sebevraždě malíře Benjamina Haydona a americkém císaři Nortonovi, …

Jedinečný tvůrčí přístup…

Tomáš Hejna, který má, jak jsme již naznačili, velmi blízký vztah k historii, nám v představované publikaci ukázal, jak mnohostranně je možné historii vnímat a literárně zpracovávat. A to v uceleném příběhu, v krátkých útvarech. Hejna, jako jeden z mála publicistů, umí využít zvláštní formu psaní – spojení beletrie s historickým výkladem. Zde vidíme, jak důležité je najít v bludišti dějin příběh a oprostit ho od balastu. Čtení je to krátké, úderné, bez zbytečných popisů.
Jde o čtenářsky oblíbený a přitom originální útvar. Tomáš Hejna historickou epizodu zpracoval nejdříve jako povídku, pak příběh doplnil strohou dějepisnou pasáží.
Tento způsob zpracování je velmi zajímavý a nutno říci objevný, protože čtenáře tak trochu rafinovaně postaví do role posuzovatele.
…a výborný výsledek

Podle Hejnových slov jde o drobné fragmenty dějin, epizodky, které se snažil zpracovat pro čtenáře přijatelnou a dostatečně zábavnou formou. To se mu podařilo, protože kniha se přečte takříkajíc jedním dechem. Čtenář se tedy nejen poučí, ale netrpí pocitem zahlcenosti, jak to u mnohých knih s historickým tématem bývá. V tomto ohledu je Hejna originální, protože dovede vyhovět vkusu a přitom se nepodbízet čtenářům.
Témata jdou pečlivě vybraná, autor si vybíral odvážný a překvapivý příběh. A tak ještě jednou zalistujme knihou a vybírejme z přitažlivého obsahu:
Rozdrážděte medvědy, Octové zálivky, Knihu nebo smrt, Nepotopitelný ostrov, Jednou takhle po ránu, Pozor, padá orchestr, Hotel hrůzy, Ženu ani květinou neuhodíš, a další.
Je třeba říci, že Tomáš Hejna dokonale zvládl povídkový útvar a pracoval se silnou pointou, čtenář však bude vždy vědět, o jakou historickou dobu se jedná, neboť v záhlaví je uveden letopočet, kdy se příběh odehrál.
Autor nepreferuje české dějiny, jeho záběr je doslova světový. Také uváděním letopočtů u jednotlivých kapitol nás bezpečně vede historií – od roku 1547 do roku 1970. A tak si přečteme příběh i o Britech válčících v Afganistanu, o nástupu Viktorie na britský trůn, o návštěvě habešské královské rodiny a dalších. Jednotlivé historické příběhy jsou umocněny obrázkem, v černobílém provedení na první straně pod titulem. Působivá je i obálka knihy, graficky použité obrázky tvaru kartiček. Publikace vyšla v měkkých deskách a doporučujeme ji jak milovníkům historie, učitelům i studentům, tak řadovým čtenářům, hledající zábavu a poučení. Jistě bude i pěkným dárkem pod stromeček. Více na: www.iolympia nebo www.olympiaforum.cz


Seznamte se

Tomáš Hejna ( nar. 1991) vystudoval Střední školu knižní kultury. Do literatury vstoupil v roce 2011 se svou básnickou sbírkou První květy. Píše prózu i literaturu faktů, kde se ve svých knihách soustředí nejen na důležité události a významná místa, o nichž ví jen hrstka zasvěcených lidí. Dosud mu vyšlo: Pozapomenuté osobnosti české literatury, Osudová místa Prahy, Báječný svět literatury (s A.L. Neradovou), Přemyslovské střední Čechy, Pravda o první republice, Pověsti, báje a mýty od Okoře k Vltavě, Od Mělníka po Český ráj, dále pak 50 zajímavostí na Kralupsku, Slánsku a Kladensku a další.
Ivan Černý
2021-11-18 12:37:35 - thejna@iolympia.cz - odborovysvaznovinaru.cz

“Přemyslovské střední Čechy: Tyto Hejnovy Toulky Slánskem, Kladenskem a Berounském v detailním záběru popisují krajinu v samém srdci Čech, která je historicky spojená se vznikem našeho státu. Jak známo, střední Čechy byly původním panstvím rodu Přemyslovců a jsou spojeny nejen s četnými historickými událostmi, ale hlavně s dlouhou řadou pověstí, v nichž se objevují hrdinové Kosmovy kroniky i méně známé postavy, zasazené do kontextu událostí a míst až jedním z jeho pokračovatelů – Václavem Hájkem z Libočan. Průvodce Tomáše Hejny sleduje v jednotlivých trasách místa spojená s jediným českým panovnickým rodem a s jeho minulostí, připomíná známé i málo známé pověsti a osobnosti a především čtenáře seznamuje s řadou jak notoricky známých, tak i opomíjených památek. V neposlední řadě pak i s místy, která bychom jen těžko sami navštívili. Jak říká anotace na zadní obálce představovaného titulu: S touto knihou se nikdo nemusí bát, že se během výletů ztratí. Hejnův průvodce totiž obsahuje podrobné popisy cest a je opatřen řadou užitečných odkazů. Jednotlivé cesty po Kralupsku, Slánsku a Berounsku jsou vhodné jak pro pěší, tak i pro cyklisty a každá z nich je vybavena informacemi o délce a náročnosti. “
Ivan Černý - Přemyslovci
2021-03-29 10:17:57 - thejna@iolympia.cz - Czech Travel Press

“Od Mělníka k Českému ráji: Na předchozí publikaci navazuje doslova ještě tiskařskou černí vonící svazek turisticko-historického průvodce Tomáše Hejny Mělnickem, Kokořínskem, Mladoboleslavskem a Mnichovohradišťskem. Tato krajina je plná nádherných a zajímavých památek, přírodních zajímavostí a kouzelných výhledů v každé roční době. Praktický Hejnův průvodce turisty a výletníky se zájmem o historii provede okolím jmenovaných měst, zavede na řadu pozoruhodných míst a seznámí nás nejen s jejich historií, ale také i s významnými osobnostmi s místem spjatými. Objevme tedy s průvodcem v ruce kupříkladu mělnické podzemí, kokořínské skalní byty nebo třeba skalní hrady na Okraji Českého ráje. Stranou našeho turistického zájmu jistě nezůstane Kokořín, Bezděz, zámek Humprech či hrad Kost, nebo kosmonoská loreta a další vzácná místa. Stranou nezůstávají ani drobné památky a místní pověsti. Autor přitom podává čtenáři i řadu praktických návodů na cesty a detailně popisuje jednotlivé úseky tratí. Každý se tak může dopředu připravit, co ho cestou čeká, na který úsek připadne více času a sil a který bude naopak snadný. Hejnova kniha je vhodná jak pro milovníky pěší turistiky, tak pro cyklisty a také koloběžkáře, jejichž potřeby autor u každé trasy zohledňuje. “
Ivan Černý - Mělník
2021-03-29 10:24:44 - thejna@iolympia.cz - Czech Travel Press

“České Vánoce: A do třetice všeho dobrého. S turistickým průvodcem neotřelého námětu v ruce, se zvídavý čtenář a výletník může vydat vánočním putováním napříč časm a tradicemi. Pavel Toufar na třech stech stranách publikace kapesního formátu, bohatě vybavené ilustracemi i fotopřílohou, láká své čtenáře k toulkám za českými i moravskými vánočními zvyky. Cílem může být třeba Jindřichův Hradec, kde se pečlivě starají o unikátní Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě, stejně jako třeba Třebechovice pod Orebem se slavným mechanickým Proboštovým betlémem. Ovšem, turisté se mohou vydat třeba i do Jilemnice za neméně skvělým pohyblivým betlémem Jáchyma Metelky, nebo za současným mechanickým betlémem ze Sušice či z Horní Lidče. Krásný je též výlet za tradicí domácích betlému v Třešti. Z Přeštic na Klatovsku se s Toufarovým průvodcem můžeme vydat do Rožmitálu pod Třemšínem a to po stopách Jakuba Jana Ryby, autora slavné České mše vánoční. Obzor našich vědomostí ve své publikaci rozšiří autor představovaného svazku z edice Navštivte… i kapitolkami, věnovanými historii výroby papírových vystřihovacích betlému, vzniku a výrobě vánočních ozdob i vánočním pověrám.Vraťme se však závěrem k mechanickým betlémům – většina z popisovaných je zpřístupněna celoročně. Proto není nutné čekat pouze na vánoční čas.“
Ivan Černý - České Vánoce
2021-03-29 10:25:49 - thejna@iolympia.cz - Czech Travel Press

“Seriál Čs. televize „Chalupáři“ (1975, režie F. Filip) není nutné nijak zvláště představovat. Humorný příběh o tom jak venkov vyléčil protivného dědka je znám díky četným reprízám na všech možných televizích – a stále za vysokého diváckého zájmu. Bylo, a stále je, skvělé pozorovat, jak zdravý venkovský vzduch měnil názory a předsudky bytostného Pražáka Evžena Humla, jak mu společné žití se všeumělem Bohoušem ve vesnici Třešňová jen a jen prospívalo.
Úspěšný spisovatel a scenárista Vladislav Kučík se rozhodl jaksi symbolicky, ne fakticky, na onen legendární tv. seriál navázat, a to svojí novou zábavní knihou „Chalupáři-nová generace.“ Ovšem dnešní život je poněkud jiný, než před 45lety, v onom legendárním tv. seriálu. Na jedné straně se v Kučíkově knize objevuje nikým nečekaný navrátilec do vlasti, pan Bořek, archetyp čecho-amerického milionáře, kterému se nedostává hotovosti pro fatální neúspěch v podnikání, a na straně druhé pak příbuzní, co se snaží strýčka řádně „vydojit do mrtě“ a hlavně vykopat z jeho pražského bytu na Malé Straně, který po jeho emigraci v 80.letech nekompromisně obsadili. A tak se, peripetiemi příběhu, podobně jako Evžen Huml v původních „Chalupářích.“ ocitá zkrachovalý burzián Bořek ve vesnici Jablečná v Krušných horách, v domku, který je nucen sdílet s místním údržbářem, příležitostným výčepním a mistrem „práce všeho druhu“ Drahomírem.
V knize se setkáme s mnoha aspekty moderní doby – s našimi i zahraničními investory, kteří nekoukají doleva doprava a za přispění místních gaunerů se chystají vesnici Jablečná patřičně odrbat. A nechají se vesničané „Prahou“ vskutku odrbat? A ne jenom obchodně? V ději knihy poznáme rovněž vykutálené právníky, divné obchodní machinace, bídu české policie, nezaměstnanost, prostituci i bitcoiny. Z toho všeho vyplývá - bude umět česká vesnice Jablečná změnit a kamsi posunout tvrdého, v USA na newyorské burze vyškoleného, podnikatele Bořka?
Kučíkova kniha se bezesporu povedla, je fakt zábavná, plná milých i nemilých postav, co se pinožením za vlastním přežitím, či za zábavním žitím, dopouštějí řádky malých či velkých lumpáren.
I proto je zcela logické, že kniha"Chalupáři-nová generace" může být skvělou předlohou pro nový televizní seriál, se šancí řadě českých herců se "popasovat" s tím, co řadu let před nimi dokázali ve starých "Chalupářích" ti hráči vskutku velcí: Sovák, Kemr, Menšík, Bohdalová, Větrovec, Hlinomaz a další..

Pavel Nadymáček “
Pavel Nadymáček o knize Chalupáři-nová generace
2020-01-21 09:18:50 - info@iolympia.cz -

“Strhující, velkolepé a přesto nanejvýš otřesné. Tak lze nejlépe popsat román Oběti honu i samotné téma, které se v něm skrývá. A přestože se o knize jako takové dá hovořit jen v superlativech, námět je při nejmenším hrůzný – leč bohužel skutečný. Už prvních pár odstavců dává čtenáři poznat, že kniha rozhodně nebude čtením pro slabé nátury, a že autor nejde pro drsnější výraz právě daleko. Někdy to ale jinak nejde. Vždyť jak slušně popsat ženy i muže, kteří se zapletou s prodejnou láskou, než popravdě. I hlavní postavou popisovaný svět je brán z té horší stránky, čemuž odpovídá autorův slovník. Možná je to pohled příliš skeptický, místy přehnaně cynický, ale nutno přiznat, že v mnohém se od reality neodchyluje. Nemoci společnosti, přezírání problémů, hnaní se za senzacemi podporované bezbřehými možnostmi internetu a sociálních sítí, otupělost k životům druhých – na tom všem je postaven základní příběh. A je tu samozřejmě zápletka. Drsná, surová, ale zároveň strhující a bortící jedno z civilizačních tabu. Celý děj je totiž spjatý s obchodem s dětmi a mládeží za účelem pohlavního styku (a nejen toho). Něco, co se kolem nás děje, ale nikdo si to neuvědomuje nebo si to nechce přiznat. A co víc – problém je to mezinárodní a organizovaný, jak ukazují zkušenosti hlavní postavy románu, novináře bulvárního plátku Josefa, který se v honbě za senzačním tématem sám zaplete do tohoto zločinného prostředí a marně hledá cestu ven. Odhaluje nejen praktiky „pasáků“ náctiletých prostitutek a především prostitutů, komunikační kanály teenagerů s jejich zákazníky, ale také obchod s tímto „živým masem“, kdy pramálo záleží na tom, zda „zboží“ přežije, či ne. A pokud ne, vždy se najde někdo, kdo „to uklidí“. Aby autor ještě více zdůraznil podstatu látky, doplnil text i autentickými úryvky z novin, z uměleckých děl a třeba i soudních procesů, jejichž náplní byla nejen dětská prostituce či pedofilie, ale i stav světa a celé společnosti. Nemalý účinek mají také citáty Koránu a dalších textů různých náboženství. (Sám autor jistý „dotyk“ vyšší moci i zaznamenal, ale nechce o tom mluvit, je to pro něj velmi osobní.) Oběti honu je brilantně napsaný román s neobyčejným příběhem i rozuzlením, avšak je to drsný příběh s námětem, který jiné ztvárnění neumožňuje. Autor románu, renomovaný český spisovatel, se raději skryl za pseudonym, aby nemusel čelit nikoliv kritice, ale dalším otázkám. (Ostatně, i sám pseudonym cosi naznačuje.) „Danijel“ se učil u slavného spisovatele Umberta Eca, čili je třeba řadu věcí, textů, i znaků v textu románu prostě rozklíčovat - jako v detektivce. Kdo se do knihy začte, neodloží jí dřív, než na poslední stránce. Tolik je totiž v knize napětí i literárního umu spisovatele, jež na románu pracoval několik let, stylem investigativního žurnalisty, žánr, který si takto zkusil prvně ve svojí tvorbě. Pokud máte rádi humor nebo „klidné“ detektivky ve stylu Conana Doyla či Agathy Christie, potom Oběti honu nejsou román určený pro vás. Pokud ale chcete zabřednout do dramatického detektivního thrilleru, chcete si přiblížit zkaženost tohoto světa v té nejsyrovější podobě a prožít hrůzu z toho, kam dospěla naše civilizace, tuto knihu již neodložíte a budete se k ní stále vracet. “
Recenzent napsal o knize "Oběti Honu"
2016-10-03 12:50:00 - info@iolympia.cz -

“Poezie, ať už o ní existuje mnoho teoretických prací a studií, zůstává v mnoha směrech neuchopitelným žánrem literatury. Můžeme rozebírat všechny ty jamby a trocheje a naučit se je rozeznávat, můžeme porozumět smyslu jazyka a způsobu, jak se krásná řeč tvoří. Ale to hlavní, co se v literární tvorbě skrývá, a v poezii to platí obzvlášť, tkví v něčem jiném. V tomto spisku se čtenářům dostává do rukou poezie napsaná mladým člověkem, a poezie k mládí patří, alespoň dřív to platilo. K mladí patří také hledání pravdy, víra v ideály a touha po poznání pravého smyslu věcí, touha po svobodě. Poezie je jedním ze samotářských prostředků, jak tohle všechno vyjádřit kultivovaně a výrazně tak, aby všichni slyšeli, jak milujeme, nenávidíme, co nám přináší smutek i radost, co nám dává sílu, i co v nás vyvolává beznaděj. Z tohoto úhlu se dívejme na básně, které napsal Jan Zajíc. Když o Zajícových verších řekneme, že jde o básnickou tvorbu, bude to znít příliš nadneseně, protože i když nejsou bez kvality, můžeme tak nazvat literární a umělecké ambice profesionálního básníka. Zajícovy verše jsou především obrazem niterného prožívání společenského dění, obrazem doby, kterou Jan Zajíc jako mnozí z jeho generace intenzivně prožívali. Třeba jeho verše pomůžou pochopit tragiku let, v nichž se mnohým rozplynuly ideály a sny o společnosti, která bude příznivá pro život všech vrstev společnosti. Takové „vystřízlivění“ ale prožije každá generace, protože lidé se nemění, jen kulisy jeviště, kde se dramata lidských osudů odehrávají, jsou jiné. A proto nehodnoťme činy Jana Palacha a Jana Zajíce jenom kladně nebo jenom záporně, snažme se na ně dívat očima především těch, kteří v té době žili. Jan Palach s Janem Zajícem chtěli „něco“ udělat, zburcovat národ z letargie, a věřili v účinek zoufalého činu, kterým toho chtěli docílit. Přiznejme si, že život přináší do cesty života lidem nejednu těžkou překážku a otřes, a jsou mezi námi lidé, kteří se snaží své zoufalství vykřičet. Málokdy jsou ale slyšet, většinou až ve chvíli, kdy je už pozdě. Snažme se o takové lidství a takovou společnost, ve které zoufalých výkřiků bude co nejmíň. Karel Štusák “
Verše, Jan Zajíc
2016-10-13 13:10:39 - info@iolympia.cz -

“Literární dokument z nakladatelství Olympia zachycující odvrácenou tvář Květnového povstání v Čechách roku 1945. V názvu knihy je věta, která je vyňata z německého rozkazu, podle něhož měla být Praha totálně zničena. Autor Václav Junek si v předmluvě textu sám odpovídá na jím položenou otázku. Opravdu to Němci tak mysleli, dokonce všichni Němci u nás?Václav Junek se zaměřuje především na Květnové povstání, které, jak dokazuje, nebylo zdaleka jen pražské, ale probíhalo v různých místech Čech a připravovalo se v čase od února do 9. května 1945.Popisuje místa, kde se od 2. května 1945 dělo něco důležitého, zaměřuje se více na pohled z pozice nepřítele. Praha se stala pro Němce jakousi poslední baštou, kde chvílemi mohli doufat, že ještě nějak přežijí, že je Praha dokonce ochrání. Tím charakterizuje, jaký význam pro ně vlastně měl Protektorát. S tím souvisí i téma kolaborace, která českou společnost provázela.Autor vyvrací mýty o jednotlivých událostech a o osvobozovacích bojích za Květnového povstání, píše o Vlasovcích a jejich osudu, ale také o Američanech na západě Čech. Ozřejmuje i místa v Německu i postavy Němců, které zasahovaly do posledních dnů jejich vlády v Čechách. Rovněž přináší i méně známá fakta a řadí je do chronologického sledu, dá se říci hodinu po hodině. Tím se objevují často nečekané souvislosti.Václav Junek ve své práci literatury faktu zdůrazňuje, že nastal konec koexistence dvou národů, které vedle sebe existovaly a žily dlouhá staletí, že se od sebe definitivně odloučily - a o budoucnosti nemluví. Pochybuji ovšem, že by se kromě husitských dob Němci báli Čechů, spíše to bylo naopak. A tak se nelze divit, že při poválečném vyrovnání tento historický strach Čechů převládl a vládne svým způsobem dodnes.Autor si úmyslně klade otázky, na které sám hledá odpověď. Počítá tedy s tím, že si dá čtenář práci a bude na ně, naveden autorem, odpovídat sám.Po formální stránce se zde střídá dokumentární text s lehce literárním i s autorovým hodnocením. Publikace je členěna do částí, má tři barevné přílohy, rejstřík důležitých osob i přetisky důležitých archívních dokumentů.Junkovu knihu Celé to hnízdo musí hořet! doporučujeme jak specialistům na tuto tématiku, tak i laikům.“
Recenze - Celé to hnízdo musí hořet!, Ivan Černý
2018-03-20 16:47:17 - info@iolympia.cz -