Reference Přidat referenci

Aktuální reference

“Od Mělníka k Českému ráji: Na předchozí publikaci navazuje doslova ještě tiskařskou černí vonící svazek turisticko-historického průvodce Tomáše Hejny Mělnickem, Kokořínskem, Mladoboleslavskem a Mnichovohradišťskem. Tato krajina je plná nádherných a zajímavých památek, přírodních zajímavostí a kouzelných výhledů v každé roční době. Praktický Hejnův průvodce turisty a výletníky se zájmem o historii provede okolím jmenovaných měst, zavede na řadu pozoruhodných míst a seznámí nás nejen s jejich historií, ale také i s významnými osobnostmi s místem spjatými. Objevme tedy s průvodcem v ruce kupříkladu mělnické podzemí, kokořínské skalní byty nebo třeba skalní hrady na Okraji Českého ráje. Stranou našeho turistického zájmu jistě nezůstane Kokořín, Bezděz, zámek Humprech či hrad Kost, nebo kosmonoská loreta a další vzácná místa. Stranou nezůstávají ani drobné památky a místní pověsti. Autor přitom podává čtenáři i řadu praktických návodů na cesty a detailně popisuje jednotlivé úseky tratí. Každý se tak může dopředu připravit, co ho cestou čeká, na který úsek připadne více času a sil a který bude naopak snadný. Hejnova kniha je vhodná jak pro milovníky pěší turistiky, tak pro cyklisty a také koloběžkáře, jejichž potřeby autor u každé trasy zohledňuje. “
Ivan Černý - Mělník
2021-03-29 10:24:44 - thejna@iolympia.cz -Czech Travel Press

Ostatní reference

“Přemyslovské střední Čechy: Tyto Hejnovy Toulky Slánskem, Kladenskem a Berounském v detailním záběru popisují krajinu v samém srdci Čech, která je historicky spojená se vznikem našeho státu. Jak známo, střední Čechy byly původním panstvím rodu Přemyslovců a jsou spojeny nejen s četnými historickými událostmi, ale hlavně s dlouhou řadou pověstí, v nichž se objevují hrdinové Kosmovy kroniky i méně známé postavy, zasazené do kontextu událostí a míst až jedním z jeho pokračovatelů – Václavem Hájkem z Libočan. Průvodce Tomáše Hejny sleduje v jednotlivých trasách místa spojená s jediným českým panovnickým rodem a s jeho minulostí, připomíná známé i málo známé pověsti a osobnosti a především čtenáře seznamuje s řadou jak notoricky známých, tak i opomíjených památek. V neposlední řadě pak i s místy, která bychom jen těžko sami navštívili. Jak říká anotace na zadní obálce představovaného titulu: S touto knihou se nikdo nemusí bát, že se během výletů ztratí. Hejnův průvodce totiž obsahuje podrobné popisy cest a je opatřen řadou užitečných odkazů. Jednotlivé cesty po Kralupsku, Slánsku a Berounsku jsou vhodné jak pro pěší, tak i pro cyklisty a každá z nich je vybavena informacemi o délce a náročnosti. “
Ivan Černý - Přemyslovci
2021-03-29 10:17:57 - thejna@iolympia.cz - Czech Travel Press

“České Vánoce: A do třetice všeho dobrého. S turistickým průvodcem neotřelého námětu v ruce, se zvídavý čtenář a výletník může vydat vánočním putováním napříč časm a tradicemi. Pavel Toufar na třech stech stranách publikace kapesního formátu, bohatě vybavené ilustracemi i fotopřílohou, láká své čtenáře k toulkám za českými i moravskými vánočními zvyky. Cílem může být třeba Jindřichův Hradec, kde se pečlivě starají o unikátní Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě, stejně jako třeba Třebechovice pod Orebem se slavným mechanickým Proboštovým betlémem. Ovšem, turisté se mohou vydat třeba i do Jilemnice za neméně skvělým pohyblivým betlémem Jáchyma Metelky, nebo za současným mechanickým betlémem ze Sušice či z Horní Lidče. Krásný je též výlet za tradicí domácích betlému v Třešti. Z Přeštic na Klatovsku se s Toufarovým průvodcem můžeme vydat do Rožmitálu pod Třemšínem a to po stopách Jakuba Jana Ryby, autora slavné České mše vánoční. Obzor našich vědomostí ve své publikaci rozšiří autor představovaného svazku z edice Navštivte… i kapitolkami, věnovanými historii výroby papírových vystřihovacích betlému, vzniku a výrobě vánočních ozdob i vánočním pověrám.Vraťme se však závěrem k mechanickým betlémům – většina z popisovaných je zpřístupněna celoročně. Proto není nutné čekat pouze na vánoční čas.“
Ivan Černý - České Vánoce
2021-03-29 10:25:49 - thejna@iolympia.cz - Czech Travel Press

“Seriál Čs. televize „Chalupáři“ (1975, režie F. Filip) není nutné nijak zvláště představovat. Humorný příběh o tom jak venkov vyléčil protivného dědka je znám díky četným reprízám na všech možných televizích – a stále za vysokého diváckého zájmu. Bylo, a stále je, skvělé pozorovat, jak zdravý venkovský vzduch měnil názory a předsudky bytostného Pražáka Evžena Humla, jak mu společné žití se všeumělem Bohoušem ve vesnici Třešňová jen a jen prospívalo.
Úspěšný spisovatel a scenárista Vladislav Kučík se rozhodl jaksi symbolicky, ne fakticky, na onen legendární tv. seriál navázat, a to svojí novou zábavní knihou „Chalupáři-nová generace.“ Ovšem dnešní život je poněkud jiný, než před 45lety, v onom legendárním tv. seriálu. Na jedné straně se v Kučíkově knize objevuje nikým nečekaný navrátilec do vlasti, pan Bořek, archetyp čecho-amerického milionáře, kterému se nedostává hotovosti pro fatální neúspěch v podnikání, a na straně druhé pak příbuzní, co se snaží strýčka řádně „vydojit do mrtě“ a hlavně vykopat z jeho pražského bytu na Malé Straně, který po jeho emigraci v 80.letech nekompromisně obsadili. A tak se, peripetiemi příběhu, podobně jako Evžen Huml v původních „Chalupářích.“ ocitá zkrachovalý burzián Bořek ve vesnici Jablečná v Krušných horách, v domku, který je nucen sdílet s místním údržbářem, příležitostným výčepním a mistrem „práce všeho druhu“ Drahomírem.
V knize se setkáme s mnoha aspekty moderní doby – s našimi i zahraničními investory, kteří nekoukají doleva doprava a za přispění místních gaunerů se chystají vesnici Jablečná patřičně odrbat. A nechají se vesničané „Prahou“ vskutku odrbat? A ne jenom obchodně? V ději knihy poznáme rovněž vykutálené právníky, divné obchodní machinace, bídu české policie, nezaměstnanost, prostituci i bitcoiny. Z toho všeho vyplývá - bude umět česká vesnice Jablečná změnit a kamsi posunout tvrdého, v USA na newyorské burze vyškoleného, podnikatele Bořka?
Kučíkova kniha se bezesporu povedla, je fakt zábavná, plná milých i nemilých postav, co se pinožením za vlastním přežitím, či za zábavním žitím, dopouštějí řádky malých či velkých lumpáren.
I proto je zcela logické, že kniha"Chalupáři-nová generace" může být skvělou předlohou pro nový televizní seriál, se šancí řadě českých herců se "popasovat" s tím, co řadu let před nimi dokázali ve starých "Chalupářích" ti hráči vskutku velcí: Sovák, Kemr, Menšík, Bohdalová, Větrovec, Hlinomaz a další..

Pavel Nadymáček “
Pavel Nadymáček o knize Chalupáři-nová generace
2020-01-21 09:18:50 - info@iolympia.cz -

“Ve chvíli, kdy autor napíše příběh, mizí rozdíl mezi fikcí či fantasií a realitou. Není to jen inspirace zajímavým tématem! Příběh ožívá a i ty nejméně uvěřitelné situace se stávají skutečností. Proto je literatura výjimečná, dopřává totiž našemu prožívání, aby se mohlo ponořit do těch nejnepravděpodobnějších situací a vnímat je jako fakt. „Oběti honu“ mají všechny tyto atributy a navíc přidávají strhující napětí. Autor tady dokázal předvést některé skryté tváře naší společnosti a nemilosrdně odhalit tvrdost, surovost, přetvářku, ale taky prospěchářství a bezcitnost. Příběh mladého muže, novináře Josefa, je ve své podstatě děsivý sen, který se odehrává v naší době, máme pocit, že najednou se z toho příběhu probudíme, vymaníme, ale on pokračuje dál a v nás proto narůstá strach a úzkost, jak ta pavučina kolem něho bude dál pokračovat. Čtenář je jako malý chlapec, který je zvědavý na konec, ale bojí se, tak si zakrývá zčásti oči, ale přitom hltá další a další stránky. Ano, „Oběti honu“ je strhující příběh, ze kterého mrazí. A stojí za to, aby si ho čtenář našel a přečetl. Rozhodně bude mít každý pak příležitost, aby o tom všem dlouho přemýšlel! A bude přitom i obdivovat odvahu, s níž autor dokázal tak silný příběh napsat. “
Jan Cimický napsal o knize „Oběti Honu“
2016-10-03 11:14:43 - info@iolympia.cz -

“Strhující, velkolepé a přesto nanejvýš otřesné. Tak lze nejlépe popsat román Oběti honu i samotné téma, které se v něm skrývá. A přestože se o knize jako takové dá hovořit jen v superlativech, námět je při nejmenším hrůzný – leč bohužel skutečný. Už prvních pár odstavců dává čtenáři poznat, že kniha rozhodně nebude čtením pro slabé nátury, a že autor nejde pro drsnější výraz právě daleko. Někdy to ale jinak nejde. Vždyť jak slušně popsat ženy i muže, kteří se zapletou s prodejnou láskou, než popravdě. I hlavní postavou popisovaný svět je brán z té horší stránky, čemuž odpovídá autorův slovník. Možná je to pohled příliš skeptický, místy přehnaně cynický, ale nutno přiznat, že v mnohém se od reality neodchyluje. Nemoci společnosti, přezírání problémů, hnaní se za senzacemi podporované bezbřehými možnostmi internetu a sociálních sítí, otupělost k životům druhých – na tom všem je postaven základní příběh. A je tu samozřejmě zápletka. Drsná, surová, ale zároveň strhující a bortící jedno z civilizačních tabu. Celý děj je totiž spjatý s obchodem s dětmi a mládeží za účelem pohlavního styku (a nejen toho). Něco, co se kolem nás děje, ale nikdo si to neuvědomuje nebo si to nechce přiznat. A co víc – problém je to mezinárodní a organizovaný, jak ukazují zkušenosti hlavní postavy románu, novináře bulvárního plátku Josefa, který se v honbě za senzačním tématem sám zaplete do tohoto zločinného prostředí a marně hledá cestu ven. Odhaluje nejen praktiky „pasáků“ náctiletých prostitutek a především prostitutů, komunikační kanály teenagerů s jejich zákazníky, ale také obchod s tímto „živým masem“, kdy pramálo záleží na tom, zda „zboží“ přežije, či ne. A pokud ne, vždy se najde někdo, kdo „to uklidí“. Aby autor ještě více zdůraznil podstatu látky, doplnil text i autentickými úryvky z novin, z uměleckých děl a třeba i soudních procesů, jejichž náplní byla nejen dětská prostituce či pedofilie, ale i stav světa a celé společnosti. Nemalý účinek mají také citáty Koránu a dalších textů různých náboženství. (Sám autor jistý „dotyk“ vyšší moci i zaznamenal, ale nechce o tom mluvit, je to pro něj velmi osobní.) Oběti honu je brilantně napsaný román s neobyčejným příběhem i rozuzlením, avšak je to drsný příběh s námětem, který jiné ztvárnění neumožňuje. Autor románu, renomovaný český spisovatel, se raději skryl za pseudonym, aby nemusel čelit nikoliv kritice, ale dalším otázkám. (Ostatně, i sám pseudonym cosi naznačuje.) „Danijel“ se učil u slavného spisovatele Umberta Eca, čili je třeba řadu věcí, textů, i znaků v textu románu prostě rozklíčovat - jako v detektivce. Kdo se do knihy začte, neodloží jí dřív, než na poslední stránce. Tolik je totiž v knize napětí i literárního umu spisovatele, jež na románu pracoval několik let, stylem investigativního žurnalisty, žánr, který si takto zkusil prvně ve svojí tvorbě. Pokud máte rádi humor nebo „klidné“ detektivky ve stylu Conana Doyla či Agathy Christie, potom Oběti honu nejsou román určený pro vás. Pokud ale chcete zabřednout do dramatického detektivního thrilleru, chcete si přiblížit zkaženost tohoto světa v té nejsyrovější podobě a prožít hrůzu z toho, kam dospěla naše civilizace, tuto knihu již neodložíte a budete se k ní stále vracet. “
Recenzent napsal o knize "Oběti Honu"
2016-10-03 12:50:00 - info@iolympia.cz -

“Poezie, ať už o ní existuje mnoho teoretických prací a studií, zůstává v mnoha směrech neuchopitelným žánrem literatury. Můžeme rozebírat všechny ty jamby a trocheje a naučit se je rozeznávat, můžeme porozumět smyslu jazyka a způsobu, jak se krásná řeč tvoří. Ale to hlavní, co se v literární tvorbě skrývá, a v poezii to platí obzvlášť, tkví v něčem jiném. V tomto spisku se čtenářům dostává do rukou poezie napsaná mladým člověkem, a poezie k mládí patří, alespoň dřív to platilo. K mladí patří také hledání pravdy, víra v ideály a touha po poznání pravého smyslu věcí, touha po svobodě. Poezie je jedním ze samotářských prostředků, jak tohle všechno vyjádřit kultivovaně a výrazně tak, aby všichni slyšeli, jak milujeme, nenávidíme, co nám přináší smutek i radost, co nám dává sílu, i co v nás vyvolává beznaděj. Z tohoto úhlu se dívejme na básně, které napsal Jan Zajíc. Když o Zajícových verších řekneme, že jde o básnickou tvorbu, bude to znít příliš nadneseně, protože i když nejsou bez kvality, můžeme tak nazvat literární a umělecké ambice profesionálního básníka. Zajícovy verše jsou především obrazem niterného prožívání společenského dění, obrazem doby, kterou Jan Zajíc jako mnozí z jeho generace intenzivně prožívali. Třeba jeho verše pomůžou pochopit tragiku let, v nichž se mnohým rozplynuly ideály a sny o společnosti, která bude příznivá pro život všech vrstev společnosti. Takové „vystřízlivění“ ale prožije každá generace, protože lidé se nemění, jen kulisy jeviště, kde se dramata lidských osudů odehrávají, jsou jiné. A proto nehodnoťme činy Jana Palacha a Jana Zajíce jenom kladně nebo jenom záporně, snažme se na ně dívat očima především těch, kteří v té době žili. Jan Palach s Janem Zajícem chtěli „něco“ udělat, zburcovat národ z letargie, a věřili v účinek zoufalého činu, kterým toho chtěli docílit. Přiznejme si, že život přináší do cesty života lidem nejednu těžkou překážku a otřes, a jsou mezi námi lidé, kteří se snaží své zoufalství vykřičet. Málokdy jsou ale slyšet, většinou až ve chvíli, kdy je už pozdě. Snažme se o takové lidství a takovou společnost, ve které zoufalých výkřiků bude co nejmíň. Karel Štusák “
Verše, Jan Zajíc
2016-10-13 13:10:39 - info@iolympia.cz -

“Literární dokument z nakladatelství Olympia zachycující odvrácenou tvář Květnového povstání v Čechách roku 1945. V názvu knihy je věta, která je vyňata z německého rozkazu, podle něhož měla být Praha totálně zničena. Autor Václav Junek si v předmluvě textu sám odpovídá na jím položenou otázku. Opravdu to Němci tak mysleli, dokonce všichni Němci u nás?Václav Junek se zaměřuje především na Květnové povstání, které, jak dokazuje, nebylo zdaleka jen pražské, ale probíhalo v různých místech Čech a připravovalo se v čase od února do 9. května 1945.Popisuje místa, kde se od 2. května 1945 dělo něco důležitého, zaměřuje se více na pohled z pozice nepřítele. Praha se stala pro Němce jakousi poslední baštou, kde chvílemi mohli doufat, že ještě nějak přežijí, že je Praha dokonce ochrání. Tím charakterizuje, jaký význam pro ně vlastně měl Protektorát. S tím souvisí i téma kolaborace, která českou společnost provázela.Autor vyvrací mýty o jednotlivých událostech a o osvobozovacích bojích za Květnového povstání, píše o Vlasovcích a jejich osudu, ale také o Američanech na západě Čech. Ozřejmuje i místa v Německu i postavy Němců, které zasahovaly do posledních dnů jejich vlády v Čechách. Rovněž přináší i méně známá fakta a řadí je do chronologického sledu, dá se říci hodinu po hodině. Tím se objevují často nečekané souvislosti.Václav Junek ve své práci literatury faktu zdůrazňuje, že nastal konec koexistence dvou národů, které vedle sebe existovaly a žily dlouhá staletí, že se od sebe definitivně odloučily - a o budoucnosti nemluví. Pochybuji ovšem, že by se kromě husitských dob Němci báli Čechů, spíše to bylo naopak. A tak se nelze divit, že při poválečném vyrovnání tento historický strach Čechů převládl a vládne svým způsobem dodnes.Autor si úmyslně klade otázky, na které sám hledá odpověď. Počítá tedy s tím, že si dá čtenář práci a bude na ně, naveden autorem, odpovídat sám.Po formální stránce se zde střídá dokumentární text s lehce literárním i s autorovým hodnocením. Publikace je členěna do částí, má tři barevné přílohy, rejstřík důležitých osob i přetisky důležitých archívních dokumentů.Junkovu knihu Celé to hnízdo musí hořet! doporučujeme jak specialistům na tuto tématiku, tak i laikům.“
Recenze - Celé to hnízdo musí hořet!, Ivan Černý
2018-03-20 16:47:17 - info@iolympia.cz -

“Literární dokument z nakladatelství Olympia zachycující odvrácenou tvář Květnového povstání v Čechách roku 1945. V názvu knihy je věta, která je vyňata z německého rozkazu, podle něhož měla být Praha totálně zničena. Autor Václav Junek si v předmluvě textu sám odpovídá na jím položenou otázku. Opravdu to Němci tak mysleli, dokonce všichni Němci u nás?Václav Junek se zaměřuje především na Květnové povstání, které, jak dokazuje, nebylo zdaleka jen pražské, ale probíhalo v různých místech Čech a připravovalo se v čase od února do 9. května 1945.Popisuje místa, kde se od 2. května 1945 dělo něco důležitého, zaměřuje se více na pohled z pozice nepřítele. Praha se stala pro Němce jakousi poslední baštou, kde chvílemi mohli doufat, že ještě nějak přežijí, že je Praha dokonce ochrání. Tím charakterizuje, jaký význam pro ně vlastně měl Protektorát. S tím souvisí i téma kolaborace, která českou společnost provázela.Autor vyvrací mýty o jednotlivých událostech a o osvobozovacích bojích za Květnového povstání, píše o Vlasovcích a jejich osudu, ale také o Američanech na západě Čech. Ozřejmuje i místa v Německu i postavy Němců, které zasahovaly do posledních dnů jejich vlády v Čechách. Rovněž přináší i méně známá fakta a řadí je do chronologického sledu, dá se říci hodinu po hodině. Tím se objevují často nečekané souvislosti.Václav Junek ve své práci literatury faktu zdůrazňuje, že nastal konec koexistence dvou národů, které vedle sebe existovaly a žily dlouhá staletí, že se od sebe definitivně odloučily - a o budoucnosti nemluví. Pochybuji ovšem, že by se kromě husitských dob Němci báli Čechů, spíše to bylo naopak. A tak se nelze divit, že při poválečném vyrovnání tento historický strach Čechů převládl a vládne svým způsobem dodnes.Autor si úmyslně klade otázky, na které sám hledá odpověď. Počítá tedy s tím, že si dá čtenář práci a bude na ně, naveden autorem, odpovídat sám.Po formální stránce se zde střídá dokumentární text s lehce literárním i s autorovým hodnocením. Publikace je členěna do částí, má tři barevné přílohy, rejstřík důležitých osob i přetisky důležitých archívních dokumentů.Junkovu knihu Celé to hnízdo musí hořet! doporučujeme jak specialistům na tuto tématiku, tak i laikům.“
KT
2018-03-20 16:47:52 - info@iolympia.cz -