Zpátky ve Cvokhauzu a... Za zrcadlem

Cvokhauz, hezky česky řečeno blázinec, je v obvyklém významu léčebna
pro jedince s psychickým postižením a není na něm pranic veselého či
k posměchu vedoucího. Žantovského Cvokhauz je však metafora,
postihující naši slovutnou přítomnost, plnou absurdních předpisů
z Evropské unie, kampaní rozmanitých nátlakových „neziskových“ organizací,
snahy o prosazení myšlenky mnohopohlavního světa, kde můžete
stejně dobře být mužem, ženou, židlí nebo bramboříkem, hlavně když se
hlásíte o rovná práva. Není divu, že se (nejen) autorovi jeví tento svět jako
„archa bláznů“, kde všechny tradiční, navyklé přírodou, historií a kulturou
dané zákonitosti přestávají platit, jsou zpochybňovány, a když se jich
někdo dovolává, je označen přinejmenším za zpátečníka, ne-li ještě hůře.